23.12.2004 | Autor: Dagmar Štefancová

Arta / 2HP Production (64:25)
Kdo z hudebních historiků by neznal Holanův kancionál Capella regia musicalis (1693/94). Známe ho však skutečně, nejen jako titul někde mezi Šteyrem a Božanem, ale i jeho obsah, jeho skutečnou tvář? Ještě než jsem se zaposlouchala do hudby, s potěšením jsem pročetla booklet, který Michael Pospíšil pojal netradičně, víc emotivně než faktograficky, trochu jako novodobé "echo" Holanovy básnivosti jazykové i hudební. Jaký rozdíl proti suchopárným sdělením v encyklopediích. Z této barokní lahůdky se nám nabízí sice malá ochutnávka, zato výběrová: 28 skladeb, sestavených podle neúprosné logiky času (neboť život každého z nás má svůj řád, svůj advent, vánoce, dušičky a vzkříšení). Nechybí svatební píseň ani "smrtí tanec", písně na stěžejní svátky církevního roku ani obraz marnosti. Představuje se Holan - básník a samozřejmě Holan - skladatel, mezi jmenovanými autory barokních katolických kancionálů experimentátor největší. Velmi zdařile a v duchu svých dřívějších projektů experimentuje také soubor Ritornello: proměnlivým složením, velkou dávkou živého muzikantství a snahou uchopit to, co je za notami, setřást ze skladeb prach, který tam nanesl čas a naše představy o něm. A to vše na základech podrobného studia pramenů a dobové interpretace, tak jak jsme u Michaela Pospíšila zvyklí. Nic neubírá na hodnotě nahrávky skutečnost, že by se daly najít detaily ne zcela dokonalé. Proč je hledat? Holanův kancionál nebyl nikdy určen jen pro profesionály, dýchá s těmi, kdo ho používají, jejich čas se do něho promítá. Pro Ritonello hudba šitá na míru, pro mnohé posluchače překvapení, jak pravdivá hudba se vlastně pod tímto titulem skrývá. Nepochybuji o tom, že osloví i ty, pro něž je Holan Rovenský autorem dosud zcela neznámým.



Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2004/12